V minulém týdnu bylo prolomeno dlouholeté tabu filmové distribuce. Zrušení okna pro kino distribuci. Co to znamená? Jedná se o dobu, kdy je film exkluzivně promítán jen v kinech a není přístupný na jiných typech médiích. Dřív tento proces typicky vypadal tak, že film byl nasazen do kina, po ukončení kinodistribuce se několik měsíců nic nedělo (probíhalo „okno“), pak vyšel na DVD/VHS, poté následovalo uvedení na prémiových kabelových televizních kanálech a po cca roce byl k vidění zdarma na terestrických televizních stanicích.
Dlouholetý trend je tato okna, tedy mezery mezi jednotlivými distribučními platformami, zkracovat. V současné době trvá prodleva mezi home entertainmentem a kinem zhruba tři měsíce. Srazit tento vybookovaný počet dní pro kina se už druhým rokem snaží aktivně například Netflix, který by nejraději své původní filmy nenabízel kinařům, ale jen svým předplatitelům. Ale kvůli nejrůznějších cenám (jako například americkým Oscarům) je musí nasadit do kin. Jeho snímky tak jako první začaly nabourávat tato doposud platná schémata (kino -> VOD/DVD/BD -> placené kabelovky -> free TV) a začíná prosazovat model alá „chvilku v kině“, ale „pak hned a navždycky“ na streamovací platformě. Stále ale naráží na neochotu provozovatelů kin, kteří se (oprávněně) bojí, že vynaloží velké úsilí do reklamy a propagace filmu, na který se pak všichni podívají v teple svých obývacích pokojů.
Rozšíření nového koronaviru vedlo k velmi výraznému urychlení procesu zkracování času vyhrazenému v distribuci jen pro kina. A to když se ta největší americká studia, jako je Disney a Universal rozhodly své blockbustery nasadit po krátkém uvedení v kinech rovnou na své streamingové platformy. A tím zcela porušily dosavadní pravidla a zvyklosti. Frčíme (Onward, 2020), Trollové: Světové turné (Trolls World Tour, 2020), Lov (The Hunt 2020) a Neviditelný (The Invisible Man, 2020) jsou legálně dostupné online. Proč se tyto dva mediální konglomeráty rozhodly zrovna tyto snímky zpřístupnit na internetu? Až na film Trollové, mají jednu velmi důležitou společnou věc – jejich distribuce v kinech začala před tzv. lockdownem.
To znamenalo vynaložit mnohamilionové částky do kampaní k filmům, na které diváci v současnosti jít nemohou jít. Podíváme-li se na rozpočty jednotlivých titulů a jejich celosvětové tržby z kin, je toto rozhodnutí naprosto rozumné a vlastně není nijak šokující. Frčíme stálo animační studio Pixar, vlastněné Waltem Disneym, něco okolo 200 milionu dolarů, zatímco na vstupném do kin po celém světě utržilo přes 100 milionu dolarů; Lov vyšel Universal Pictures na 14 milionů dolarů, ale od 13. března přilákal po světě diváky za 6,5 milionu. Tyto filmy mají společné to, že by po přerušení distribuce zůstaly (zbytečně) ve ztrátě. Výjimku tvoří komerčně velmi úspěšný snímek Neviditelný, který vyprodukovat stálo „jen“ 7 milionu amerických dolarů, ale po světě vydělal už přes 120 milionu! Jeho umístění na internet tak rozhodně neohrozí/neohrozilo jeho kinodistribuci, ale jeho ekonomický výsledek může jen přilepšit.
Zbývá tedy jen jeden z „velkých“ filmů, kterému zkrátili, respektive v tomto případě dokonce přeskočili okno pro kina, a to Trollové: Světové turné, které mělo plánovanou premiéru na druhý dubnový týden. Uvedení tohoto filmu je totiž opravdovým pokusem, ne jenom zalepováním případných ztrát, jako u jiných snímků. V USA si tento film můžete pronajmout na 48 hodin, a to za 19,99 dolarů, tedy v přepočtu něco okolo 460 Kč. To se sice zdá jako celkem vysoká cena (například nejpopulárnější plán předplatného Netflixu stojí 259 korun na celý měsíc), ale pořád vyjde tento pronájem řádově levněji, než návštěva kina 4člennou rodinou (včetně předraženého pití a pop-cornu). Universal bude jistě vyhodnocovat, jak tento model ekonomicky funguje nejen ve srovnání s klasickou kinodistribucí, ale také ve srovnání s SVOD modelem, protože brzy spustí svou předplatitelnou streamingovou platformu Peacock.
Proč by nás měla ale vůbec zajímat distribuce těchto velkých komerčních filmů, když třeba nejsme ani jejich diváky a máme rádi pravý opak toho, co představují? Jednoduše proto, že právě takovéto eventové filmy drží současnou síť kin nad vodou. Díky velkým blockbusterům stále funguje po světě, a i v České republice, hustá síť kin. Dokud budeme mít hustou síť biografů, můžeme díky tomu mít v nich i artové filmy a projekty, které se kinaři mohou dolovit díky tomu, že jejich primární zdroj příjmů bude v jiných titulech. Pochopitelně to nejde říci o každém kině, ale pokud mluvíme o celé síti kin jako o celku distribuční infrastruktury kinematografie, tak budeme potřebovat i ty největší „trháky“, aby byly stále primární doménou kin. To bude pro jejich post-koronovou záchranu zcela klíčové. Velká americká studia budou muset, i třeba případným memorandem s vládou, garantovat, že jejich hlavní distribuční platformou zůstanou i ve dvacátých letech tohoto století kina a jejich VOD budou primárně sloužit ke shromažďování jejich archivních knihoven či seriálového a bonusového obsahu.
Festival CPH:DOX přesunul část programu online
Stejně jako Universal Studios využily toto období pro jisté zrychlení pokroku v rámci internetové distribuce, tak také mnoho dalších hráčů ve filmovém průmyslu zkouší cesty, jak mohou v tomto novém prostředí fungovat. Jedna z nevlivnějších talentových agentur na světě CAA, je už několik týdnů leaderem a iniciátorem online podoby nejdůležitějšího filmového trhu v Cannes Marché de Film, dánský mezinárodní festival CPH:DOX spustil online verzi své přehlídky, stejně tak u nás Jeden svět nebo pražská kina Bio Oko, kino Světozor a Aero projektem „Spolu doma v kině“. Následující týdny ukáží, zda takovéto platformy mohou a nahradí klasické setkávání lidí v kinech nebo budou jen dočasnou alternativou nebo se stanou novou a trvalou součástí filmového průmyslu.