Studenti FAMU Jan Syruček a Tomáš Lipský strávili poslední půl rok na jedné z nejprestižnějších filmových univerzit ve Spojených státech: Chapman University Dodge College of Film and Media Arts v Orange County. V jejich společném zamyšlení nabízí pohled na rozdíly mezi FAMU a Chapman University, stejně jako zajímavé postřehy z natáčení v USA.
Agenti a manažeři jsou největšími hybateli amerického filmového průmyslu. O businessu v oblasti zastupování se říká, že je to „business businessů“ – za kouzelných 10 procent z vašich honorářů vám manažer pomůže naplánovat a vést celoživotní úspěšnou kariéru ve všech oblastech, které můžete společně zmonetizovat (film, televize, reklama, sport, merchandising, literatura, hudba, tzv. životní práva a další) a agent Vám pomůže získat role, uzavřít smlouvy a prosadit vás ve filmových studiích, televizních stanicích i v globálních stravovacích platformách. Bez agenta (a herci i bez manažera) se v Hollywoodu nikdo neobejde. Jsou motorem celého zábavního průmyslu. Jak se ale čerstvý absolvent, třeba filmového herectví, dostane do přízně nějaké agentury nebo manažerské společnosti? Na Chapman University, kde se studuje filmové herectví v rámci společného programu divadelní a filmové fakulty, studenti vytváří absolventské filmy/scénky, které jsou pak promítány v kině Unie filmových herců (SAG-AFTRA) filmovým a agentům a manažerům. Jak takto specifické natáčení funguje? Jak je/není složitý přechod ze studentského života do toho reálného? V čem a liší americké a české filmové prostředí? Na tyto otázky se pokusím zodpovědět z role jednoho z koproducentů závěrečných filmů studentů filmového herectví.
„To budu muset napsat do denní zprávy“ říká druhý asistent režie, který kráčí za mnou se svým obědem. „Co přesně myslíš?“ ptám se trochu nechápavě. „No, překročili jsme dopolední část směny o čtyři minuty. Oběd měl být ve 12:10 a byl až ve 12:14…“ vysvětluje. Ano, pravidla je něco, co se tady musí striktně dodržovat. „Pravidlo: ‚děláme umění“, takže to nějak dopadne tady úplně neplatí. Velmi striktně je požadováno dodržování všech pracovních a bezpečnostních pravidel, přestávek a asi trilionu interních směrnic a všech druhů povolování u natáčení na lokaci. I když točíte s falešným (cukrovým) sklem, musí vám tuto rekvizitu, která může vypadat jako zbraň, schválit pedagogové, univerzitní hasiči (kteří přišli i na kontrolu na place) a vedoucí výroby. Jeden natáčecí den jsme museli dokonce zrušit a přesunout na konec natáčení, protože místní úřady nevyřídili během 30 dní potřebnou dokumentaci. Co je teda potřeba k jednodennímu natáčení na soukromém pozemku, na kterém se odehrává jendialog dvou postav? Musíte mít smlouvu o pronájmu od majitele pozemku a nemovitosti, výpis z pojišťovny, že jste pojištěni proti případným vzniklým škodám na lokaci, výpis z pojištění, které potvrzuje, že jste pojištěni i v případě jakékoliv nehody/události na území celého města ve kterém natáčíte, souhlas všech sousedů, souhlas hasičského sboru okresu a souhlas příslušného odboru místní radnice… A protože jsme točili na různých lokacích, bylo toho zařizování víc než dost. Ale asi bych se měl vrátit trochu na začátek. Kolik takových absolventských filmů filmového herectví vlastně vzniká?
Na Chapmanu musí každý student vytvořit dvojici, ve které napíše scénář, cca na dvě minuty. To je celkem devět filmů/dnů a k tomu další tři dny, kdy se točí tzv. monology, tedy scénky, kde vystupuje každý herec sám. Říkal jsem si, že asi kromě České republiky je takových univerzitních programů víc než dost. O to víc mně překvapilo, že na Chapmanu mají nejstarší program filmového herectví v Severní Americe, který existuje už šest let! Ano, i v Hollywoodu je studium tohoto oboru na úrovni vysoké školy docela novinkou. Studenti jsou ze všech koutů USA i světa, a do studia přicházejí s různými zkušenostmi. Mezi letošními absolventy například patří Jake Cherry (představitel syna hlídače z Noci v muzeu), Rachel Redleaf(představitelka Cass Elliot v Tenkrát v Hollywoodu) a mnoho dalších, kteří ještě na své první velké role čekají. Právě aby mohli získat vůbec možnost jít na casting, zajímavý casting, potřebují dobrého manažera a agenta, což znamená, co nejvíce přesvědčit svým hereckým výkonem během dvou minut slávy jejich absolventského filmu.
Jak jsem psal, sami herci vytváří scénáře, což z hlediska produkce je specifická výzva. Věty typu „klub plný lidí“, „karaoke bar“ nebo „potemnělá věznice“ jsou v rámci kontextu jednodenního osmihodinového natáčení s omezeným rozpočtem docela specifická výzva. Většina produkce se odehrávala v jednom ze školních ateliérů, což bylo velkou výhodou. Velmi dobré zázemí univerzity – vlastní fundus (cca o rozsahu ČT), stavební služba ateliéru, dobrá kamerová technika a track plný gripové a osvětlovací techniky s tím výrazně pomůže. O poznání lepší servis pro studenty je také dán o poznání vyšším školným, které za jeden akademický rok činí v přepočtu cca 1,4 milionu korun. To je tak vysoká částka, že většina studentů má částečné prospěchové, sociální stipendium a (nebo i) studentskou půjčku (mimochodem to je nejčastější dluh v USA, což je u takto vysokých školných zcela logické). V rámci tohoto servisu jsme byli schopní v jednom ateliéru vystavět bar, hudební klub, galerii, věznici, několik pokojů, nemocnici a všechno další, co nutně nepotřebovalo natáčení na reálné lokaci (i kvůli bláznivým povolením). Studenti herectví byli do celkové produkce zapojeni nejen jako herci a scenáristé svých scén, ale také pomáhali jako asistenti produkce. Kromě herců ještě každý den bylo na place více než dvacet dalších členů štábu, což z týmu dělalo středně velké natáčení.
„It’s a Martini!“ vesele vykřikne první asistent režie, což znamená, že jdeme točit předposlední záběr. Je poslední den třináctidenního natáčení, poslední noční směna a všichni jsou už doopravdy unavení. Pro štáb končí jeden projekt, pro studenty celé jejich studium a čeká je vstup do hereckého světa – ideálně. Někteří už mají své plány jasné, někdo už má i plány B (například když nevyjde kariéra herce, tak to půjdou aspoň učit, lol). Závěrečné promítání se koná v kině herecké unie. Na tenhle den čekali celou dobu studia. Tohle promítání může změnit jejich život. A my za pár let uvidíme, komu doopravdy změnilo a kdo se vydal třeba i úplně jinou cestou.
Díky za tuhle zkušenost a těším se, až i u nás bude možnost studovat filmové herectví na vysoké škole!