Přečtěte si osobní tipy několika českých a slovenských filmařů a filmařek z programu letošního ročníku filmového festivalu v Karlových Varech.
Peter Badač
Karlove Vary su pre mňa synonymom kvalitnej filmovej selekcie a aj preto chodím na festival každoročne už viac ako 10 rokov. Keďže sa venujem animovanej tvorbe, som rád, že festival, napriek tomu, že sa sústreďuje na hrané a dokumentárne filmy, dal tento rok priestor študentskej animovanej tvorbe z FAMU. Animované filmy sú veľmi populárne v zahraničí a diváci doma ani netušia, aké talenty tu máme, a preto sa teším na projekcie filmov Spolu sami, Dcera, Happy End, Plody mraků alebo Pouštět draka.
Kamila Dohnalová
Ve Varech mě zajímají všechny krátké filmy ze sekce První podání, neb představují nastupující generaci evropských filmařů. Budoucnost a příslib.
V Hlavní soutěži se těším na roadmovie Muž budoucnosti (El hombre del futuro), protože chci vědět, jak se hvězda chilských telenovel, José Soza, vypořádá s psychologickou drobnokresbou v tragédii, která se změní v cestu osvícení. Dále proto, že je to film o vztahu otce a dcery a odehrává se v Patagonii, pro níž mám velkou slabost.
Na plátně Velkého sálu si nenechám ujít můj nejoblíbenější Cassavetesův film Manželé (Husbands), protože je to jedno z nejmistrnějších kinematografických zhmotnění krásného smutku a smutné krásy. A protože je velmi příjemné uvědomovat si smrtelnost při pohledu na Gazzaru, Falka a Cassavetese.
Šimon Šafránek
Tomasso
Napůl improvizovaná studie rozpadu vztahu s Willemem Dafoem v hlavní roli. Přesnými detaily a volnější strukturou se pro mě film stal malým překvapením canneského festivalu
Bílý bílý den
Druhý film Hlynura Pálmasona, v němž se opět dívá průhledy a průmyslovými kamerami do zákulisí ztrhaných osudů. Přitom exceluje v tom, jak neukazuje prvoplánové drama, ale spíš jeho vzdálené ozvuky.
Lucia Kajánková
Můj optimistický seznam na letošní KVIFF čítá asi 60 položek a bude se ještě vyvíjet podle toho, zda budu úspěšná v tom, se ráno na 9.00 dotáhnout do Thermalu, a dle průběžného word of mouth mých přátel. Tady poněkud eklekticky, co si (snad) nenechám ujít:
Z Hlavní soutěže, která bývá (v dobrém i zlém) největší loterií, letos plánuju dva tituly, oba na základě předchozí práce režisérů, kteří zde představují své druhé celovečeráky – Monzun Honga Khaou (po jeho křehoučkém a dojímavém Chvění) a Budiž světlo rodáka Marka Škopa (skvělé téma a příslib po výborné Evě Nové).
Moc se těším na dokumenty, v čele s filmem, kterým se se světem rozloučila jedinečná Agnés Varda Varda podle Agnès a režisérský masterclass doplním Forman vs. Forman a posmrtně dokončeným filmem Orsona Wellese Odvrácená strana větru. A kontrastně jsem také zařadila Apollo 11, pro které NASA uvolnila dosud neviděné záběry vesmíru, a oproti tomu příběh jedné plastové lžičky nazvaný Lžička.
Ze současné tvorby si nenechám ujít vítěze Zlaté palmy Parazita, islandský Bílý bílý den a Proces Sergeje Loznitsy. A také mladé filmaře v sekci První podání. Závěrem, vzhledem k tomu, že v některých dnech má teplota vystoupat k 36°C, tak bych si konečně mohla doplnit vzdělání a dát si celé Satanské tango (v klimatizovaném sále).
Jakub Jíra
Monos
Mám rád hutnou atmosféru a festivalové ohlasy říkají, že se mi jí dostane vrchovatě. Plus jsem se už dlouho nepodíval do Amazonie (naposledy v The Lost City of Z a to hned 2x)
Tiché Doteky
KONEČNĚ!
Podivuhodná dobrodružství Paula Harkera
Tak zaprvé – Martin Krejčí je jediný režisér, kterému se podařilo obstojně zrežírovat Adama Mišíka a zadruhé – český režisér debutujicí filmem v americké produkci, s kameramanem Ghost Story + Sevigny a Turturro = chci to vidět a doufám v překvapení.
P.S.: Věřím v překvapení v podobě projekce jednoho z trojice filmů Lighthouse / Midsommar / Once Upon a Time In Hollywood
Julie Žáčková
Krátký film režisérky Kerren Lumer-Klabbers jsem viděla během festivalu Prague Shorts, v jehož sekci se také ve Varech bude promítat. Zaujal mě strašně svou vizualitou – a to až tak, že stillky z něj používám do moodboardů k filmům, na kterých spolupracuju. Navíc bude promítán společně s krátkým filmem “Rekonstrukce” režiséra Ondřeje Nováka, který je pro mě jedním ze zásadních objevů českého filmu za poslední dobu a jemuž moc ráda dělám entourage na všech jeho festivalových projekcích (produkovala ho totiž spoluzakladatelka Girls in Film Dagmar Sedláčková).
Ondřej Moravec
Lžička
Není snad aktuálnějšího tématu. Plast jako ohrožený druh, který si ovšem nežádá žádný sentiment. Příběh lžičky a jejího putování po světě, od výroby po pohřeb v biologické rakvi Země. O tomhle dokumentu se mluví již několik let a byl snad na všech evropských Docs-in-progress prezentacích.
Óda na nicotu
Z hlavní soutěže si volím filipínského krematorového pokémona. Letošní výběr špičky karlovarského ledovce se vyznačuje nebývalou tematickou i teritoriální pestrostí. Příběh ženy, která se v márnici seznamuje s tělem, které nikomu nepatří, tak jistě bude makabrózní i něžnou letní výzvou.
Takové krásné šaty
Z ostřílených jmen volím Petera Stricklanda. Jeho kombinace humoru, mystérie a nezbedně těkavé narace je v mnohém blízká Lynchovi, nese v sobě ale i ještě další druh příjemné podvratnosti. A přeci jen bude fajn si odpočinout od hereckých gest – vždyť tady hrají hlavní roli prokleté šaty!
Dagmar Sedláčková
Pro Thomase Heiseho mám velkou slabost a jeho nový film Domov je prostor v čase podle traileru slibuje syntézu všeho, co mám v jeho dílech nejraději: silný osobní příběh na pozadí velkých dějin, odvahu v kinematografickém přístupu, střídmou melancholii, monumentálnost i trpkou upřímnost. Heiseho filmy jsou důležité nejen jako fragmenty naší kolektivní paměti, ale především si při jejich sledování znovu uvědomím, jak dokáže být kinematografie intenzivním prožitkem. A to tentokrát navíc v solidní cinefilní stopáži 3 a půl hodin.
Šimon Štefanides
Jakožto pravidelný divák asijských snímků bych rád zhlédl korejský film Parazit (režie Joon-ho Bong, 2019), který si v letošním roce odnesl hlavní cenu z filmového festivalu v Cannes. V rámci hlavního nesoutěžního programu mě velmi zajímá debut českého režiséra, který vznikl v rámci americké produkce: Podivuhodná dobrodružství Paula Harkera (Martin Krejčí, 2019). Pamětníci filmové klasiky jistě ocení Satanské tango (Béla Tarr, 1994), a nespavci a milovníci povídkových filmů poté půlnoční projekce snímku 7 důvodů k útěku (od společnosti) (režie Gerard Quinto, Esteve Soler, David Torras, 2019).